V tmavém rohu mé kuchyně

spí staří mastodonti

jsou zmaštění kouskem másla

trup pleten od vánoc

hlava bolí i záda

a ocas z minula

spala

jak vyhynulá stáda

v mé nepřítomnosti

postrkují se a brojí

proti nezvyklostem

jak zametáme s hostem

tak pošpiním se jíním

 

Už vím proč

naklihuju jim cestu síní

k sobě do pokoje

ohrádka starých papučí,

kterou neporuší řevem

hněvem

chlebem

mým

vezdejším

zaschlým krémem

až dnes, víte

z mnoha příšer, které jsem kdy viděl, jsou tyhle nejmíň nevyzpytatelné

přes noc narostly jim rohy, pnul se krk, jak vrkaly mi songy

zlatí malíčci tvých prstů

spása

 

až se vyzuješ, kopni to

kam chceš